Ambasadoři výstavy ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Osmadvacátého října 1989 na Václavském náměstí bylo každému jasné, že je nás ještě málo. K věci. Pár čilých studentů napadlo, že by se mohlo manifestovat i 17. listopadu, k padesáté na závěr manifestace byl poměrně brutální a fáma o zabitém studentovi vyvolala pobouření i Tak vznikla pokojná revoluce, později zvaná „sametová“, i když její první týdny nebyly zda svážení tzv. dělnických milic do Prahy nebo čilou zastrašovací a matoucí aktivitu StB. Tep revoluce skončila. Od té doby uplynulo třicet let a během nich jsme se pomalu učili zacház Troufnu si tvrdit, že jsme si při tom nevedli tak špatně. Zprvu si člověk sice mohl připad hodně přiblížil k tomu, jak žijí lidé v ještě bohatších demokraciích. Žijeme déle a svobod máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, slušnou zdravotní i sociální péči a lesy, vzduch i To vůbec neznamená, že by tu všechno bylo v pořádku, zejména ve vyšších patrech politiky, způsobem. Buďto si všimne té spousty možností, které mu svobodná společnost nabízí, a prot „kritický“, a protože si myslí, že to znamená naříkat si, stěžovat a nadávat, přidá se k t nehoráznost a pravý opak kritičnosti, která znamená schopnost rozlišovat. Takže dnes slavíme, abychom si připomněli, že máme co slavit. prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D., Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy Jan Sokol (18. 4. 1936) je český filozof a antropolog, překladatel a spisovatel. Dálkově s disentu a byl jednou z osobností 17. listopadu 1989. Po sametové revoluci byl za Občanské školství a roku 2003 kandidátem na úřad prezidenta republiky. V roce 2000 se stal prvním d práva na Harvardově univerzitě. Je členem vědecké rady GAČR, Etické komise ČR a držitelem Francouzské republiky v hodnosti důstojníka. S manželkou Františkou, roz. Patočkovou, má t Osmdesátá léta, a pro mne to byla léta na univerzitě, byla jako černý těžký mazut. Nic neš tlak vstoupit do strany, podepsat jim to. Povinné přednášky i stálá hrozba vyloučení ale t fantastických učitelů a profesorů jako například Petráček, Oliverius nebo Veselý ukovala v A byla to univerzita, z níž jsme šli na Národní, a byli jsme biti vlastními policisty ve v A byla to univerzita, jejíž studenti se ihned připojili k hercům a vyhlásili okupační stáv a šedivém svetru pro doktorský diplom. Ten oddych, že diplom v té trubce opravdu byl! A po namísto stipendií nám nabídli četbu Shakespeara. Byli to studenti Karlovky, ze kterých se ze dne na den stali dospělí, odpovědní občané, po Palacháče, o budoucím postavení univerzity v Praze, ale také o Palachově bustě. A byl to právě stávkový výbor, který nám dal první dospělé dny plné odpovědnosti, vážnosti Ta křídla mnohým z nás zůstala dodnes. Stali se z nás nejen vynikající odborníci, ale z mn občané. A o to jde! Je to univerzita, která nese jméno osvíceného, evropského, moudrého vládce, ale která také Proto jsem hrdá, že mohu být i ambasadorkou dnešních dnů. Chci popřát Univerzitě Karlově, mravnost. Neboť dědictví osmdesátých let trvá: žádný profesní výkon, objev či vynález nemá Přeji tedy univerzitě, ať dále poskytuje svým studentům křídla k hrdému a mravnému občansk PhDr. Jana Hybášková, alumnus Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jana Hybášková (26. 6. 1965) je české diplomatka, absolventka Filozofické fakulty Univerzi výboru Filozofické fakulty UK. Po roce 1990 začala pracovat na Ministerstvu zahraničních v parlamentu, členkou výboru pro zahraniční politiku Evropské unie a velvyslankyní Evropské Gabalem má dvě dcery.